Anglický tippler u nás.
Anglický tippler u nás, jeho současnost a budoucnost.
Pojedete li někdy autem po trase Opava – Praha, nabízí se hned tři možnosti volby trasy. První, ta nejfádnější po dálnici přes Brno. Druhá delší rovinatější, netrpící až tak zácpami jako brněnská dálnice a tudíž i bezpečnější přes Mohelnici, Hradec Králové. Pak je tu ještě ta třetí, nejhornatější, nejklikatější, méně frekventovaná, ale v zimním období nejhůře sjízdná vedoucí po staré silnici č. 11 přes Šumperk, Žamberk, Vamberk. Oku milovníka přírody nejlahodnější, protože v klikatých lesních úsecích je pořád na co se koukat. Nádherná příroda, malebné vesničky a městečka, kudy oko dohlédne. Jedno z nejmalebnějších míst na trase se jmenuje Jablonné nad Orlicí. Týden po Sametové revoluci 17.listopadu 1989 jsem se zde s mými kamarády zastavili na večeři v restauraci U medvěda. V televizi hrála hokej Sparta. Moc jsme v restauraci neslyšeli, jen viděli. Najednou k mikrofónům přistoupili kapitáni hrajících týmů, všichni hráči hodili hokejky do vzduchu a bylo po zápase. Normálně jsme nechápali. To co následovalo, my pamětníci velice dobře víme. Od této doby jsem začal po této trase na Prahu jezdit častěji. Po sjezdu do Ústí ze strany od Žamberka se tyčí nad cestou skála. Na té skále stojí dům a vedle něj je holubník. Pokaždé co jsem kolem projížděl jsem si říkal co to tam nahoře jsou za holuby? Na tu dálku zpod kopce mi to připomínalo nějaké menší pošťáky. Jednoho dne jsem neodolal a vyštrachal se nahoru k domku a pro mne do té doby i tajuplnému holubníku. Majitel mne vlídně přijal a ukázal mi své království. Tady jsem se od Pavla Fendrycha dozvěděl, že se jedná o holuby-anglické tipplery. Jsou to výkonní rejdiči, kteří se chovají a selektují podle pro toto plemeno nejdůležitější vlastnost, tj. vytrvalost letu. Pavel byl tehdy držitelem Československého rekordu v době letu zalétlého anglickými tipplery. Na místě jsem také poprvé uslyšel, že závodní hejno, jehož posláním je od doby vypuštění až po dobu dosedu zůstat co nejdéle , ba co dím až neuvěřitelně dlouho ve vzduchu se musí na svůj výkon systematicky připravovat. Princip je v tom,že závodní hejno se musí celou dobu držet ve vzduchu pohromadě a až na případy přípustné závodním řádem musí být vidět. Jak má vypadat ideální závodní tým? Odpověď na tuto otázku jsem si zapamatoval dodnes a častokrát, i když jsem tipplery neviděl jsem si na ni vzpomněl. Pavel mi tehdy pověděl. Musíš dát dohromady 3 holuby. Jednoho, který létá vysoko, jednoho, který létá dlouho a jednoho, který to s nimi vydrží.
S autorem této pamětné věty jsem se setkal znovu před dvěma lety On už si na to co tehdy vyslovil nepamatoval, ani se tomu nedivím, ale v hloubi mé duše se tato věta zapsala nesmazatelným písmem.
Uplynulo více jak deset let při toulkách po vlastech českých a na žádného dalšího tipplera jsem již nenarazil. Až přišla ta chvíle a při vyhledávání holubů na internetu jsem narazil na holubářské stránky Franka Otty, který se v současné době živí jako soukromý učitel angličtiny. A právě znalost angličtiny v kombinaci s vřelým holubářským srdcem, to jsou obrovská pozitiva člověka, který holubařinou žije, hoří a dokáže také zapálit pro dobro věci i řadu dalších chovatelů kolem sebe. Za velice krátkou dobu dokázal výrazně ovlivnit české holubářství v oblasti výkonnostních rejdičů . Jak se mu to povedlo?
Původně začínal s holuby v šedesátých letech v Praze Libuši. Tehdy choval Pražské, Hanoverské a Vídeňské rejdiče. V době pobytu vojsk Varšavské smlouvy a následné normalizace se rozhodl změnit prostředí a jeho kroky zamířily do USA. Jak sám říká, byla to pro něj dobrá volba. Holuby tam sice nechoval, ale holubářské srdíčko se nedá zapřít, to zůstalo. Po sedmnácti letech v období krátce po Sametové revoluce se i s manželkou vrací zpět do svobodné vlasti. Jeho prvním holubem po návratu se stává český rejdič. Doby kdy tento malý impozantní holoubek létal 3 až 4 hodiny jsou však ty tam. Po ročním tréninku českých rejdičů dosahuje osobního letového maxima 1 hod 32 min. Mimochodem při vyslovení tohoto údaje se nám nabízí myšlenka iniciování založení klubu chovatelů letových holubů v České republice. Vždyť i u nás je řada zapálených chovatelů právě letových plemen holubů a není to škoda, že doposud neexistuje žádný promyšlený a systematický způsob pořádání závodů jako např. v sousedním Slovensku? Ale vraťme se zpět k Frankovi. Aby své české rejdiče rozlétal, pořizuje si anglické tipplery, kterým však, když je vidí jakým způsobem a jak dlouho létají dokonale propadá. Díky svému holubářskému nadšení a dokonalé znalosti angličtiny pak v následujících letech pomáhá nejen sobě, ale i svým přátelům s importy holubu chovatelů nejzvučnějších jmen z celé Evropy. Některé jeho příběhy jsou v tomto případě opravdu až neskutečné. Patří k nim i příběh, jak se mu podařilo uskutečnit první import špičkových holubů z Kosova.
Na přelomu let 2005 a 2006 společně s přítelem Karlem Czyzem a dalšími čtyřmi nadšenci, Jaroslavem Pavlišem, Josefem Zábranským, Jiřím Oulehlou a Míllou Kvočkou zakládají Klub chovatelů tipplerů (KCHT). Tomu přispěli do vínku radou, a v některých případech i členstvím, staří zkušení čeští chovatelé (například Alexander Jóža, Josef Veselý, Vojta Prepiak, a již zmíněný Pavel Fenedrich). KCHT brzy získává i přízeň nových začínajících nadšenců. Až neskutečně rychle se dostavují první výsledky společné nadšené spolupráce „starých harcovníků“ s nováčky v podobě výjimečných letových výkonů. V roce 2007 se Frank Otta stává držitelem národního rekordu v kategorii starých holubů výkonem 17hod 35 min. Držitelem českého rekordu mladých holubů je doposud časem 16 hod 23 min Miroslav Načeradský. Mimochodem napadlo by vás, že mezi exotické země, kde se létají závody anglických tipplerů patří i Nepál, či Austrálie? Český klub chovatelů tipplerů má v současné době 23 členů. Někteří z nich chovají holuby jen tak pro radost, jiní se snaží systematickým tréninkem, který mimochodem zabere spoustu času, dosáhnout co nejlepších výsledků. Kdo chce holuby cílevědomě šlechtit k co nejlepším výkonům, musí nepochybně vycházet ze solidní chovné základny a pečlivě v dalším chovu dbát selekčních kriterií nastavených v „Letových pravidlech KCHT“. Pro ty, kteří se chtějí podívat na holubí křídla kroužící v oblacích a mít z toho radost a potěšení stačí pořídit si s ohledem na případné ztráty 5 holoubků a dá se začít s tréninkem, či létáním jen tak pro potěšení. Výhoda anglického tipplera je i v tom, že holub je v holubníku, nebo v oblacích. Nepřející sousedi tak nemají šanci osočovat vás, že vaši holubi sedají na jejich střechy.
Včera jsme spolu s Frankem, neboli Frantou, Františkem nebo Fandou, jak mu v klubu říkáme, mluvili. V poslední době byl docela vytížen, neboť se stal jedním z pěti organizátorů Mezinárodního letu tipplerů (angl. zkratka ITF). Pět organizátorů pro každý kontinent či oblast, kde je tipplerkaření velmi populárním sportem, jako např. jeho kolébka Anglie, anebo pak Balkán. Tento první Mezinárodní let v historii se poprvé uskutečnil 18. dubna 2010 a české holubářství se na něm prostřednictvím Franka také trochu pomohlo, a to ne poprvé, napsat kousek holubářské historie. V rámci mezinárodního letu ITF byl mimochodem uskutečněn i nový Australský rekord. Věřím, že v nejbližší době se s vámi čtenáři Chovatele podělí Frank o zkušenosti s pořádáním tak významné mezinárodní akce, a že vás postupně zasvětí i do tipplerské holubářské kuchyně. Například jak osadit holoubata, jak započít s tréninkem a přípravou na závody, jak začít se závoděním a podobně. Věřím, že to co včera předběžně slíbil také jak u něj bývá dobrým zvykem dodrží a vy se tak budete moci dozvědět řadu novinek od člověka , kterého osobně považuji za jednoho přes tipplery z nejpovolanějších.
V loňském roce si udělal radost a přivezl k nám z Rumunska Botošanského rejdiče, který tak rozšířil pestrou paletu rejdičů chovaných u nás. No a tak jsem se s vámi podělil alespoň o část zážitků, které mi umožnily poznat se s opravdovým panem holubářem, který je velmi známou osobností i v ostatních zemích tipplerkářského světa, kde šíří čest a slávu českého holubářství. Je mi ctí, že já jsem měl to štěstí se s takovýmto člověkem setkat a poznat jej. V době před dvaceti lety, kdy v průběhu televizního přenosu z Prahy letěly hokejky na led začala kapitola života, která Frankovi znovu pomohla vrátit se a realizovat své dětské sny. V českém holubářství najdeme celou řadu holubářských uznávaných osobností a já věřím, že takoví, jako Frank budou přibývat. Je na každém z nás, aby se zamyslel, jak může svou troškou do mlýna přispět ke společnému dílu. Tou společnou parketou může být pro nás například propagace národních plemen a zvláště propagace a chov jejich vzácných barevných a kresebných rázů. Ale o tom zase třebas příště.
Gerhard Stein
